Když jsme před dvěma lety vyrazili na kolech z nejsevernější švédské vesnice do Kralup, nejhezčí přírodní scenerie jsme viděli v prvních dnech za polárním kruhem. Tehdy jsme si řekli, že se do těchto míst musíme jednou vrátit, a to zase v sedle, neboť na kole je prožitek z krajiny mnohem intenzivnější.

Vítám Vás u povídání o dovolené plné kopců, hovad, komárů, vážek, zpěvu racků a spoust dalších úžasných věcí, které si z auta příliš neužijete a ač se to může mnohým z Vás zdát nepochopitelné, právě taková příkoří ve spojení s krásnou přírodou dokážou z cesty vytvořit unikátní směs vzpomínek, na kterou nezapomenete v okamžiku, kdy odjedete na další dovolenou.

mapa trasy

Kompletní fotogalerii z naší cesty najdete zde.

Cesta autem na Sever

Z praktických důvodů jsme se rozhodli pro cestu na sever autem. Start a cíl naší cesty jsme si stanovili ve finském městečku Kittila, známém pro svou leteckou základnu.

Cesta autem trvala tři dny, měřila asi 2800 kilometrů a probíhala bez problémů.  Jedinou zajímavostí, kterou jsme cestou navštívili, byl idylický kostel Habo k:a poblíž jezera Vattern.

 Pro cestu na sever jsme zvolili vnitrozemskou silnici E45.  Pokud se chcete dostat z Čech za polární kruh, máte v podstatě 4 možnosti:

-          Cesta Norskem po silnici E06 – cesta je krásná, ale dlouhá. V Norsku musíte počítat díky úzkým cestám a relativně hojnému provozu s průměrnou rychlostí kolem 60 km/h. Trajekty a objíždění fjordů činí z této cesty sice úžasný zážitek, nicméně pro tranzitní cestování nevhodné.

-          Švédská pobřežní dálnice E04 – přes Stockholm a poté po pobřeží Botnického zálivu. Ještě před několika lety díky rozestavěným dálnicím a průjezdům přes centra měst hotové peklo, nyní pohodlná a rychlá cesta po kvalitních silnicích. Má jen jednu nevýhodu – je extrémně nudná. Myslíte si, že budete obdivovat pobřežní scenerie Baltského moře? Tak na to s výjimkou jednoho mostu u národního parku Hoga Kusten rovnou zapomeňte. Uvidíte pouze jednotvárný oplocený březový les. Nicméně pokud byste cestovali v zimě, jedná se o jedinou silnici na sever, kde se používá posypová sůl, což může cestu urychlit o několik dnů.

-          Cesty Finskem – hlavní silnice v duchu výše popsané švédské E04, navíc musíte počítat s příšernou cestou přes Polsko a Pobaltí, případně s dlouhými trajekty do Finska z Evropy (Německa). Vhodné pouze v případě, že je jižní Finsko cílem Vaší cesty a dál se nechystáte.

-          Existuje však ještě jedna cesta. Velmi rychlá a velmi krásná vnitrozemská švédská E45. Začíná v Goteborgu, nicméně pro jízdu z Čech je vhodnější se napojit až ve městě Mora, kam dojedete, když z dálnice na Stockholm odbočíte v Jonkopingu na severní směr silnice 26. Až do Mory žádnou slávu nečekejte, nicméně odsud dál na sever pojedete po moderní silnici krásnými lesy plnými jezer, sobů, jeřábů (těch velkých ptáků). 

Minimální provoz a rychlost kolem 100 km/h. Pokud máte čas, vyberte si nějaké odbočky směrem na západ dál do hor – o těch se ještě můžete dočíst v poslední části cestopisu, neboť právě tudy jsme se vraceli domů.

Posledním problémem bylo najít bezpečné parkování na dva týdny pro naše auto. V Kittile je mezinárodní letiště, nicméně nehlídané parkoviště za 70 eur nebylo příliš vyhovující. Situaci jsme vzápětí vyřešili v místním kempu, kde přesto (nebo právě proto), že neuměli jinak než finsky, neměli s parkováním žádný problém. Večer jsme nachystali kolo na jízdu, pozabíjeli komáry v chatce, dali si saunu a s lehkou nervozitou a únavou po dlouhém sezení v autě očekávali zítřejší start.

Pokračujte prosím dále výběrem jednoho ze článků: