Část 1. Německo

Pátek 17. 6. 2011

Vyjíždíme brzy ráno směr Donaueshingen. Cesta ubíhá velice rychle, na předměstí nacházíme penzion vhodný pro vybalení kol a stihneme ještě prohlédnout krajinu Schwarzwaldu, která je moc hezká, ale tak kopcovitá, že jsme rádi, že ji ještě stíháme autem. Večer přichází déšť a tak se pomalu chystáme na mokrý začátek naší cesty.

Sobota 18. 6. 2011

Ráno je docela hezky, po výborné snídani (jako vždy v Německu) se rychle vrháme na kola. Zbývá nasadit brašny a doladit pár drobností. Bez větších problémů vyrážíme k prameni Dunaje.

Jedeme kolem řeky – tedy zatím spíš potoka. Vítr nám fouká do zad, a tak svištíme mezi poli. Brzo nás stíhá déšť. Chvíli čekáme pod mostem, svačíme a přeháňka nějak nepřechází. Taháme tedy z brašen ven pláštěnky a kalhoty a vyrážíme kupředu. Vjíždíme na velice krásnou etapu, kdy mladý Dunaj svírají v úseku několika desítek kilometrů velmi vysoké skály.

Počasí se po několika hodinách uklidnilo, takže se konečně můžeme pořádně najíst naší oblíbené cestovní klobásy. Rozmáčená šotolina nám bohužel strašlivě zašpinila kolo, tak se trochu bojíme, jestli nás někde vezmou na noc. V Německu totiž rádi využíváme služeb soukromých Zimmer Frei, jelikož jsou velmi levné, se snídaní a lidé jsou velmi příjemní. Večer končíme po 102 kilometrech v Sigmaringendorfu. Velká fyzická námaha se při jízdách na kole vždy nakonec vyplatí. Nic vám totiž nezajistí lepší kvalitu spánku.

Neděle 19. 6. 2011

Spánek byl opravdu kvalitní, tak se nám moc vstávat nechtělo. Nakonec vstáváme až v půl osmé. Ano, až. Na dovolené. Jenže při jízdách na kole časem zjistíte, že vyrazit brzo ráno je velmi důležité. Proč? Protože jinak nikam nedojedete. Ověřeno.

Snídaně je super, ostatně jako vždy, když si jí člověk nemusí chystat. Rychle balíme kolo a hurá na cestu. Stíhají nás drobné technické problémy. V okolí jsou krásné památky, jmenovitě keltský skanzen. Bohužel je na kopci a takhle po ránu máte pocit, že jsou ty skanzeny všechny stejné. Navíc fičí pořádný zadák – šplhejte někam do kopce, když po rovině svištíte přes 30 km/h. 

Asfaltová cyklostezka se pomalu stáčí na staré šotolinové cesty (ale s dobře upraveným povrchem). Tyto cesty mají úžasný genius loci – podívejte na tu lavičku mezi stromy...

a na tuhle... teda to je vlastně náš oběd, tradiční a úžasná klobása.

Míříme do města Ulm. Z Dunaje už je docela velká řeka. Projíždíme centrem města a prohlížíme si nádherný kostel. Chtěl jsem Vám na tomto místě ukázat nějakou fotku z města, ale zdá se, že ten den jsme fotili jen samé lavičky. Pak trochu pršelo, tak jsme se na chvíli schovali do podjezdu. Déšť zesiloval, kapky tloukly do země, že nebylo slyšet vlastního slova. V temném podchodu by vás jistě nikdo neslyšel, kdybyste volali o pomoc. Z dálky se blíží podezřelá skupina. Na druhé straně jsou schody, tam s kolem neutečeme. Co teď. Skupina se přibližuje a my poznáváme, s kým máme tu čest. Výrostci, které byste si v podchodu rozhodně nepřáli potkat. Jsou stále blíž, již není pochyb o tom, že míří přímo k nám. Není úniku. Smířeni s osudem, čekáme na nejhorší. „Hallo“, zdraví nás, usmívají se a pomalu se šourají ke schodům. Ještě mi tak někdo bude říkat, že Němci jsou skoro stejní jako my.

Ujeli jsme již asi 100 kilometrů a je pomalu čas najít ubytování. Sechzig ojro, keine fryštyk, zamračila se na nás osoba. Auf wiedersehen. Projíždíme tedy krásným lužním lesem až do naprosto úchvatného města Leipheim – podívejte:

Město je krásné, ceny příjemné, fryštyk ráno bude, co víc si přát. Dnes si po 115 kilometrech rozhodně zasloužíme večeři. A přesně tak dobrou, jak v tradičním německém Gasthofu dostanete. Ode dneška miluji steaky z krkovice.

Pondělí 20. 6. 2011

Zrovna přemýšlíme, kde si asi dnes dáme klobásu k obědu, když v tu jedeme okolo mekáče. Pro jednou tedy vyměníme klobásu za burger. To je další výhoda dlouhé jízdy na kole – nevěřili byste, jak jsou ty burgery pak dobré.

Odpoledne nás sem tam stíhají přeháňky. Ani vítr už nám tolik nepřeje a fouká spíše proti. Déšť nás dost zdržoval. Tak jsme dnes moc neujeli. Po 90 kilometrech nacházíme dobrý a levný zimmer, který má nevýhodu jen v absenci kuchyně. To nám ale nevadí, máme svůj plynáček. Tak si ještě k večeři rozvaříme dobrý hostinec a jdeme brzo spát.

Úterý 21. 6. 2011

Ráno brzy vstáváme a kolo balíme ještě před snídaní. Cyklostezka vede dost po kopcích, ještě že na úpatí postavili silnici. Dnes začínají dosti silná vedra. Projíždíme na bezvadné cyklostezce, která vede po protipovodňové hrázi Dunaje, asi 10 m vysoké. Skvělé je, že každých 300 metrů sjíždí z hráze dolů a pak zas na horu, takže se v tom vedru nenudíme. Cestu nám zpříjemňují výhledy na atomové elektrárny. Přes den nám to prostě moc nejde, odpoledne se ještě přidávají kopce. Jdeme doplnit zásoby do Lidlu.

Paní právě zjistila, že nekoupit si ledovou kávu je v tom vedru velmi vážná chyba.

 K večeru se naštěstí ochladí a protivítr se utiší, tak naháníme nějaké kilometry. Bydlíme v ubytovně pro polské dělníky v Bad Abbach, po 111 ujetých kilometrech. Večer si zpříjemňujeme návštěvou pizzerie, kde jsou sice nějak zmatení Italové, kteří každému v restauraci nosí něco úplně jiného, ale hlavně že je to dobré.

Středa 22. 6. 2011

Ráno vyjíždíme v čerstvě vypraném, ale ještě mokrém oblečení. Přesto je nám již před devátou dopoledne šílené vedro, které pokračuje celý den. Na kole sice trochu fouká, ale nestačí to. Podél Dunaje přijíždíme do Regensburgu, město je to moc hezké:

Z města jedeme kolem dálnice. Pomalu nám dochází voda, hodně ji spotřebujeme na vzájemné polévání, neboť jen tak se dá v horku vydržet a ještě šlapat. Projížděli jsme kolem hospody, kde si němečtí cyklodůchodci užívali oběd s hromadou much na venkovní zahrádce hned vedle hromady hnoje. Ano, bylo to právě v době poněkud hysterických obav z epidemie e-coli s ohniskem v Německu. Tak už je nám to aspoň jasné.

Po chvíli projíždíme včelím rojem, naštěstí nechytáme ani jedno žihadlo. Ale dávejte si raději pozor, budete-li někdy míjet stromořadí rozkvetlých lip. Po dvoudenní přestávce jsme už zase schopni obědvat klobásu. Voda nám došla. V německých vesnicích není moc obchodů, zato je v každé alespoň jedna pobočka banky. Nezbývá než o vodu poprosit domorodce.

Ve čtyři hodiny se zatáhlo a ochladilo se asi na 26 stupňů, což byla velmi příjemná změna. Bohužel to vypadalo, že každou chvíli začne pršet. Chvíli jsme docela rychle ujížděli po cyklostezce, ale za celý den už jsme byli docela hodně unavení příšerným vedrem. Našli jsme si ubytování v soukromí u německé babči, která nebyla příliš milá a na dvorku měla i kemp a výčep piva, u kterého byla odpolední senior alkohol párty. Večeříme hostinec a popíjíme nějaký iontový nápoj, protože dnes jsme vypotili hodně litrů i soli. Před setměním je šílená bouřka, prší všemi směry. Dnes jsme tedy ve vedru zvládli 98 kilometrů.

Pro pokračování prosím klikněte zde.